Protože mně Nikdo předal štafetu, tady je moje oblíbené video: Jak správně na espresso. Mimochodem, mají tam nádhernou mašinku. Jednou bych chtěl takovou doma:-)
Kafe které tam používají (Ethiopia Sidamo) se dá sehnat i u nás, např. já ho kupuju v Mama Coffee kde ho mají v super kvalitě a za rozumnou cenu.
NHibernate, lazy proxy třídy a chyba C# kompilátoru
| 0 comments | NHibernate
Kompilátor C# v .NET verze 2.0 obsahuje chybu, díky které při použití where T : class pro omezení typového parametru generické třídy vygeneruje špatný IL kód. Díky tomu se takovou assembly vůbec nepodaří nahrát do paměti, runtime vyhodí výjimku:
System.BadImageFormatException: An attempt was made to load a program with an incorrect format. (Exception from HRESULT: 0x8007000B)
Popis naleznete na Microsoftu nebo taky na Ayendeho blogu.
Když používáte NHibernate, a zvlášť pokud jste právě přešli na verzi 1.2, může se tato výjimka objevit i když vůbec where T : class nepoužijete. Jak to? NHibernate vám při načtení objektu může místo vaší třídy vrátit dynamicky generovanou proxy třídu (a ve verzi 1.2 je to default). V ní jsou všechny virtual members nahrazeny proxy metodou, která při prvním přístupu k objektu tento objekt načte z databáze (materializuje). No a když ve vašem objektu použijete virtuální metodu s generickým parametrem, např:
snadno se dopracujete k výše zmíněné výjimce. Je to pravděpodobně (hlouběji jsem to nezkoumal) způsobeno tím, že generátor dynamické proxy třídy (Castle.DynamicProxy.dll) se pokouší emitovat kód, který podmínku where T : class obsahuje, a pokus nahrát tuto třídu do paměti skončí s chybou. Proto používáte-li NHibernate a "lazy" načítání objektů, nepoužívejte virtuální generické metody.
System.BadImageFormatException: An attempt was made to load a program with an incorrect format. (Exception from HRESULT: 0x8007000B)
Popis naleznete na Microsoftu nebo taky na Ayendeho blogu.
Když používáte NHibernate, a zvlášť pokud jste právě přešli na verzi 1.2, může se tato výjimka objevit i když vůbec where T : class nepoužijete. Jak to? NHibernate vám při načtení objektu může místo vaší třídy vrátit dynamicky generovanou proxy třídu (a ve verzi 1.2 je to default). V ní jsou všechny virtual members nahrazeny proxy metodou, která při prvním přístupu k objektu tento objekt načte z databáze (materializuje). No a když ve vašem objektu použijete virtuální metodu s generickým parametrem, např:
protected virtual T GetProperty<T>(string name)
{
...
}
snadno se dopracujete k výše zmíněné výjimce. Je to pravděpodobně (hlouběji jsem to nezkoumal) způsobeno tím, že generátor dynamické proxy třídy (Castle.DynamicProxy.dll) se pokouší emitovat kód, který podmínku where T : class obsahuje, a pokus nahrát tuto třídu do paměti skončí s chybou. Proto používáte-li NHibernate a "lazy" načítání objektů, nepoužívejte virtuální generické metody.
Jak může GridView přijít o ViewState
| 1 comments | GridView, ViewState
Aneb o side-effectech, CompositeDataBoundControl-ech a Watch okně.
Minulý týden jsem řešil zapeklitý problém: GridView občas při postbacku ztratilo řádky, tj. nenačetlo je správně z ViewState. Ovládací prvek, ve kterém bylo GridView použito, přitom na jiných webových stránkách fungoval bez problémů.
Nejdřív jsem pátral po vytváření ViewState a jeho ukládání do stránky a načítání při postbacku. Máme totiž poměrně složitou infrastrukturu odvozenou od třídy Page, která se nechová úplně standardně a občas vyvádí psí kusy. Jenže se to ukázalo jako špatná stopa: ViewState byl normálně uložen a přítomen ve skrytém poli v postbacku. Jeho struktura vypadala dobře, zdálo se, že jej prostě GridView ignoruje.
Trochu jsem se porejpal ve zdrojových kódech .NETu (God Bless The Reflector) a přišel jsem na to, že GridView má dceřinný ovládací prvek typu Table, který při postbacku dostane svůj ViewState a stará se o správnou rekonstrukci řádek tabulky. To znamená, že tento dceřinný prvek musí být vytvořen nejpozději v OnLoad. Jenže na mé stránce měl v události OnLoad můj GridView prázdnou kolekci Controls, ale přitom jeho ChildControlsCreated bylo true. Když neexistuje dceřinný prvek Table, nemá ani co nahrát ViewState.
Zajímavé přitom bylo, že pokud jsem ve Watch okně Visual Studia změnil ChildControlsCreated na false, okamžitě se přepsalo zpět na true a do kolekce Controls se přidal prvek typu Table! Chvíli jsem přemýšlel o woodoo a černé magii, pak jsem si ale prošel seznam ostatních položek ve Watch okně a začal jsem je zkoumat. Na první pohled nic podezdřelého neobsahovalo. Když jsem z něj ale odebral položku Controls.Count, toto podivné chování ustalo a ChildControlsCreated se klidně nechalo nastavit na false.
Vrátil jsem se proto s Reflectorem do kódu a našel jsem zajímavý side effect při přistupování na kolekci Controls, zavedený třídou CompositeDataBoundControl: Před vrácením kolekce se volá EnsureChildControls()! To vysvětluje ono podivné chování ve Watch okně, kde jsem měl kromě jiného i Controls.Count. Když jsem přepsal ChildControlsCreated na false, Visual Studio se pokusilo o refresh všech položek Watch okna, takže přístupem na kolekci Controls spustilo i metodu EnsureChildControls(), která nastavila ChildControlsCreated zpět na true.
A bylo jasno! Pokud přistoupím na kolekci Controls před natažením ViewState (tedy před OnLoad), způsobím volání metody EnsureChildControls(). Ta zavolá CreateChildControls(), ale pouze při prvním spuštění. No a CreateChildControls() nevytvoří žádný ovládací prvek, pokud nemá k disposici ViewState! Takže GridView nemá dceřinný prvek Table který načítá ViewState a ani jej nevytvoří, protože už je označená jako ChildControlsCreated=true.
Z toho, děti, plynou následující poučení:
PS: Poslal jsem to jako bug na Microsoft, jsem zvědavej jak se s tím hoši poperou.
PPS: Nemusej to bejt jen hoši, koukal jsem nedávno na jeden rozhovor na Channel9 s Politou Paulus a má na stole (teda na okně:-) ocenění za návrh architektury DataBoundControls, takže možná je to její práce.
Minulý týden jsem řešil zapeklitý problém: GridView občas při postbacku ztratilo řádky, tj. nenačetlo je správně z ViewState. Ovládací prvek, ve kterém bylo GridView použito, přitom na jiných webových stránkách fungoval bez problémů.
Nejdřív jsem pátral po vytváření ViewState a jeho ukládání do stránky a načítání při postbacku. Máme totiž poměrně složitou infrastrukturu odvozenou od třídy Page, která se nechová úplně standardně a občas vyvádí psí kusy. Jenže se to ukázalo jako špatná stopa: ViewState byl normálně uložen a přítomen ve skrytém poli v postbacku. Jeho struktura vypadala dobře, zdálo se, že jej prostě GridView ignoruje.
Trochu jsem se porejpal ve zdrojových kódech .NETu (God Bless The Reflector) a přišel jsem na to, že GridView má dceřinný ovládací prvek typu Table, který při postbacku dostane svůj ViewState a stará se o správnou rekonstrukci řádek tabulky. To znamená, že tento dceřinný prvek musí být vytvořen nejpozději v OnLoad. Jenže na mé stránce měl v události OnLoad můj GridView prázdnou kolekci Controls, ale přitom jeho ChildControlsCreated bylo true. Když neexistuje dceřinný prvek Table, nemá ani co nahrát ViewState.
Zajímavé přitom bylo, že pokud jsem ve Watch okně Visual Studia změnil ChildControlsCreated na false, okamžitě se přepsalo zpět na true a do kolekce Controls se přidal prvek typu Table! Chvíli jsem přemýšlel o woodoo a černé magii, pak jsem si ale prošel seznam ostatních položek ve Watch okně a začal jsem je zkoumat. Na první pohled nic podezdřelého neobsahovalo. Když jsem z něj ale odebral položku Controls.Count, toto podivné chování ustalo a ChildControlsCreated se klidně nechalo nastavit na false.
Vrátil jsem se proto s Reflectorem do kódu a našel jsem zajímavý side effect při přistupování na kolekci Controls, zavedený třídou CompositeDataBoundControl: Před vrácením kolekce se volá EnsureChildControls()! To vysvětluje ono podivné chování ve Watch okně, kde jsem měl kromě jiného i Controls.Count. Když jsem přepsal ChildControlsCreated na false, Visual Studio se pokusilo o refresh všech položek Watch okna, takže přístupem na kolekci Controls spustilo i metodu EnsureChildControls(), která nastavila ChildControlsCreated zpět na true.
A bylo jasno! Pokud přistoupím na kolekci Controls před natažením ViewState (tedy před OnLoad), způsobím volání metody EnsureChildControls(). Ta zavolá CreateChildControls(), ale pouze při prvním spuštění. No a CreateChildControls() nevytvoří žádný ovládací prvek, pokud nemá k disposici ViewState! Takže GridView nemá dceřinný prvek Table který načítá ViewState a ani jej nevytvoří, protože už je označená jako ChildControlsCreated=true.
Z toho, děti, plynou následující poučení:
- Používáte-li ViewState, nepřistupujte na kolekci Controls před událostí OnLoad. Platí to pro všechny potomky CompositeDataBoundControl, tedy GridView, FormView a DetailsView.
- Dávejte si pozor na to, co máte ve Watch okně, neboť to může mít (blahý i neblahý) efekt na běh kódu.
PS: Poslal jsem to jako bug na Microsoft, jsem zvědavej jak se s tím hoši poperou.
PPS: Nemusej to bejt jen hoši, koukal jsem nedávno na jeden rozhovor na Channel9 s Politou Paulus a má na stole (teda na okně:-) ocenění za návrh architektury DataBoundControls, takže možná je to její práce.
Jak ladit unit testy s ReSharperem
Tak jsem si nedávno do svého VS2005 nainstaloval nový zpomalovač ReSharper 2.0.1. Vypadá to moc chytře (někdy až moc - např. intellisense má VS lepší a daleko rychlejší), a v nové verzi je integrované spouštění unit testů. Když otevřete nějakou třídu s testama, vedle metod se objeví zelenožluté puntíky, kterými se dá jednoduše spustit nebo debuggovat unit test. Spouštění zafungovalo samo a bez problémů, jenže ladění ne a ne se rozběhnout. Pořád to místo unit test metody spouštělo celý projekt.
Pokud máte podobný problém, zkuste ho vyřešit takhle:
1. Pokud jste někdy laborovali s TestDriven.Net, zkontrolujte nastavení projektu. Otevřete Properties projektu obsahující test. Přejděte na záložku Debug. Ve skupině "Start Action" musí být vybráno "Start project" (někdy tam může být nastavený TestDriven).
2. V menu "ReSharper – Options…" zobrazte "Unit Testing" (úplně dole) a ve skupině "Debugging Method" vyberte "Use the project being tested". Výchozí hodnota je při instalaci nastavena na "Use the current startup project", což je, dle mého skromného názoru, volovina.
3. Pak už můžete spouštět testy kliknutím na zelenožlutý puntík vlevo od metody s atributem Test.
Také můžete sledovat průběh spouštění testů spolu s podrobným výstupem v okně Unit Test Runner. Pokud nevyskočí samo, otevřete ho z menu "ReSharper - Windows - Unit Test Runner". Takže nepotřebujete NUnit GUI a nemusíte si pořizovat TestDriven.
Jeden háček to ale má. Při každém testování R# změní v nastavení Solution výchozí startup projekt na právě testovaný projekt, takže pokud pak chcete normálně spustit aplikaci, musíte znovu nastavit výchozí projekt.
UPDATE: Pokud máte ReSharper verze 2.5 nebo nižší, nebudete moci debuggovat projekty umístěné v nějaké Solution Folder. Ve verzi 3.0 už to funguje.
Pokud máte podobný problém, zkuste ho vyřešit takhle:
1. Pokud jste někdy laborovali s TestDriven.Net, zkontrolujte nastavení projektu. Otevřete Properties projektu obsahující test. Přejděte na záložku Debug. Ve skupině "Start Action" musí být vybráno "Start project" (někdy tam může být nastavený TestDriven).
2. V menu "ReSharper – Options…" zobrazte "Unit Testing" (úplně dole) a ve skupině "Debugging Method" vyberte "Use the project being tested". Výchozí hodnota je při instalaci nastavena na "Use the current startup project", což je, dle mého skromného názoru, volovina.
3. Pak už můžete spouštět testy kliknutím na zelenožlutý puntík vlevo od metody s atributem Test.
Také můžete sledovat průběh spouštění testů spolu s podrobným výstupem v okně Unit Test Runner. Pokud nevyskočí samo, otevřete ho z menu "ReSharper - Windows - Unit Test Runner". Takže nepotřebujete NUnit GUI a nemusíte si pořizovat TestDriven.
Jeden háček to ale má. Při každém testování R# změní v nastavení Solution výchozí startup projekt na právě testovaný projekt, takže pokud pak chcete normálně spustit aplikaci, musíte znovu nastavit výchozí projekt.
UPDATE: Pokud máte ReSharper verze 2.5 nebo nižší, nebudete moci debuggovat projekty umístěné v nějaké Solution Folder. Ve verzi 3.0 už to funguje.
Jak rozšířit XPath o vlastní funkce?
| 0 comments | XPath
Že jazyky spojené s XML lze rozšiřovat, ví i můj jedenapůlroční synovec. Přidat si do XSLT šablony vlastní funkce je triviální prkotina a na netu existují tisíce návodů jak to udělat. Buď šoupnete funkci přímo do XSLT šablony do <ms:script> elementu, nebo přidáte objekt implementující kýžené funkce do XsltArgumentList objektu metodou AddExtensionObject (což je hezčí neboť to přímo nabádá k reuse). Takový přehled možností je zde. Jenže s XPath je to o něco komplikovanější.
Pokud voláte XPath dotazy nad nějakým XML dokumentem přímo z kódu, musíte na to jít úplně jinak. Zřejmě to není tak obvyklý scénář, protože jsem šťoural internet skrz naskrz a vůbec nebylo lehké přijít na nějakou stránku s návodem jak to udělat. Trvalo celkem dlouho než jsem objevil tohle: HOW TO: Implement and Use Custom Extension Functions When You Execute XPath Queries in Visual C# .NET.
Klíčový trik spočívá ve vytvoření vlastního XSLT kontextu, tedy třídy dědící od XsltContext. V ní předefinujete dvě metody: ResolveFunction a ResolveVariable. Když XPath parser narazí na něco, co vypadá jako funkce nebo proměnná kterou nezná, zavolá jednu z těchto metod a my máme šanci podstrčit mu vlastní implementaci. Řešení je to ale o něco složitější než u XSLT, protože musíte vrátit objekt implementující správné rozhraní - IXsltContextFunction nebo IXsltContextVariable. Ovšem s návodem už je to brnkačka, takže nemá cenu dál rozebírat detaily:-)
Pokud voláte XPath dotazy nad nějakým XML dokumentem přímo z kódu, musíte na to jít úplně jinak. Zřejmě to není tak obvyklý scénář, protože jsem šťoural internet skrz naskrz a vůbec nebylo lehké přijít na nějakou stránku s návodem jak to udělat. Trvalo celkem dlouho než jsem objevil tohle: HOW TO: Implement and Use Custom Extension Functions When You Execute XPath Queries in Visual C# .NET.
Klíčový trik spočívá ve vytvoření vlastního XSLT kontextu, tedy třídy dědící od XsltContext. V ní předefinujete dvě metody: ResolveFunction a ResolveVariable. Když XPath parser narazí na něco, co vypadá jako funkce nebo proměnná kterou nezná, zavolá jednu z těchto metod a my máme šanci podstrčit mu vlastní implementaci. Řešení je to ale o něco složitější než u XSLT, protože musíte vrátit objekt implementující správné rozhraní - IXsltContextFunction nebo IXsltContextVariable. Ovšem s návodem už je to brnkačka, takže nemá cenu dál rozebírat detaily:-)
Jak zjistit celkovou velikost ViewState?
| 0 comments | ViewState
Když si zapnete podrobné trasování běhu stránky pomocí elementu <trace> v souboru web.config, ASP.NET vám do stránky vypíše strom ovládacích prvků a informaci o velikosti jejich ViewState a ControlState. Jaká je ale celková velikost dat odesílanýchve skrytém HTML poli __VIEWSTATE?
Na internetu lze nalézt několik návodů, jak přidat informaci o velikosti ViewState do trace logu. Jenže všechny co jsem našel zjišťují velikost podle Request["__VIEWSTATE"], ale to je navrácený ViewState, odeslaný z předchozí stránky! Pokud nás zajímá, kolik dat odesíláme ve ViewState aktuálně zpracovávané stránky, musíme použít daleko špinavější trik.
Výchozí PageStatePersister stránky pro ViewState je HiddenFieldPageStatePersister, který v metodě Save() zkomprimuje ViewState a ControlState a vloží jej do interního textového pole ClientState stránky. Stránka jej pak později narenderuje do jednoho nebo více skrytých polí __VIEWSTATE (záleží na nastavení vlastnosti stránky MaxPageStateFieldLength). No a tak si zjistíme jak je toto pole dlouhé a přidáme to do trace logu:
No a je to. Informace o velikosti ViewState je vidět přímo v trace logu stránky! Dobrý, ne? Reflexe interního pole je ovšem špinavá technika a jsou k ní potřeba určitá práva. Pro ladění stránek a velikosti ViewState je to však príma.
Na internetu lze nalézt několik návodů, jak přidat informaci o velikosti ViewState do trace logu. Jenže všechny co jsem našel zjišťují velikost podle Request["__VIEWSTATE"], ale to je navrácený ViewState, odeslaný z předchozí stránky! Pokud nás zajímá, kolik dat odesíláme ve ViewState aktuálně zpracovávané stránky, musíme použít daleko špinavější trik.
Výchozí PageStatePersister stránky pro ViewState je HiddenFieldPageStatePersister, který v metodě Save() zkomprimuje ViewState a ControlState a vloží jej do interního textového pole ClientState stránky. Stránka jej pak později narenderuje do jednoho nebo více skrytých polí __VIEWSTATE (záleží na nastavení vlastnosti stránky MaxPageStateFieldLength). No a tak si zjistíme jak je toto pole dlouhé a přidáme to do trace logu:
protected override void Render(HtmlTextWriter writer)
{
#if DEBUG
System.Reflection.PropertyInfo secretState =
this.GetType().GetProperty(
"ClientState",
System.Reflection.BindingFlags.Instance |
System.Reflection.BindingFlags.NonPublic
);
string viewState = (string)secretState.GetValue(this, null);
if (viewState != null)
Trace.Warn("ViewState Size", viewState.Length.ToString());
else
Trace.Warn("ViewState Size", "0");
#endif
base.Render(writer);
}
No a je to. Informace o velikosti ViewState je vidět přímo v trace logu stránky! Dobrý, ne? Reflexe interního pole je ovšem špinavá technika a jsou k ní potřeba určitá práva. Pro ladění stránek a velikosti ViewState je to však príma.