Daniel Kolman

Jak programovat bez ega

| 5 comments |

Přestože mnozí věří, že programování je exaktní věda, ve skutečnosti má blíž k literatuře. Program se nedá vypočítat, program se musí napsat. Programátor musí, stejně jako spisovatel, psát jazykem kterému rozumí ostatní programátoři a dodržovat určitá stylistická pravidla. Počítačové jazyky totiž existují kvůli lidem a ne kvůli počítačům, ty by se spokojily s nulami a jedničkami. Větší pozornost je sice nutné věnovat kritickým (napínavým) úsekům, ale pokud autor ztratí ze zřetele soudržnost celku, výsledkem bude škvár, který sice možná bude sdělovat příběh, ale prokousat se jím bude peklo.

Na rozdíl od spisovatelů jsou však programátoři nuceni pracovat v týmech. Mají tak problémy, kteří spisovatelé vůbec neznají. Některé jsou technického rázu a jdou celkem uspokojivě vyřešit, např. jak spojovat kusy napsané různými autory do jednoho celku (VCS). Horší vznikají tím, že programátoři jsou lidi. Lidská interakce je nesmírně složitá a ke strojové přesnosti a neutrálnosti má na hony daleko. Představte si to, kvůli mezilidským vztahům dokonce vzniklo několik vědních oborů (sociologie, psychologie, psychiatrie, politologie, ekonomie atd.)! Manažeři programátorů se navíc často domnívají, že se pohybují ve výhradně technické oblasti, a tak mohou problémy druhého typu v klidu nepovšimnuty bujet a stávat se patologickými. Ale to je jiná kapitola.

Dnes se chci věnovat jedné vlastnosti, kterou mají programátoři se spisovateli společnou. Každý autor, ať už píše cokoliv, se se svým dílkem ztotožňuje. Je to naprosto přirozené: Trávíte s ním spoustu času, stojí vás mnoho úsilí a chcete aby se mu dařilo co nejlépe. Když pak přijde kritika, ať už oprávněná nebo ne, je těžké ji přijmout s chladnou hlavou. U spisovatelů to vede k úsměvným historkám ve společenských časopisech, u programátorů k frustraci a nepřátelství. A protože se programátoři potkávají v práci každý den, je to pro ně daleko horší problém než pro spisovatele. Pak je ale těžké napsat dobrý program.

Jak tedy programovat bez ega? V první řadě musí člověk přijmout fakt, že se může mýlit. Vždy se najde někdo, kdo o daném problému ví víc než vy. Zvlášť když strávíte se svým produktem delší dobu, je těžké najít odstup a snadno pak přehlédnete i očividné chyby. Pravdu naopak mohou mít i lidé, od nichž by to člověk vůbec nečekal. A tak nezbývá než věnovat pozornost každé výtce, ať už pochází z jakéhokoliv zdroje.

A opačně, pokud kritizujeme, snažme se nedotknout se osobnosti autora kódu. Kritizujte kód, ne jeho autora. Snažte se navrhovat, jakým způsobem lze kód vylepšit. Pokud je to možné, opřete se o fakta (standardy, měření, literatura, články na webu, dohodnuté konvence atd.). Destruktivní kritika typu "seš snad úplně blbej" nebo "všechno stojí za hovno" nikam nevede, jen šíří pocity zoufalství. Zkuste odhadnout, kolik toho ten druhý "skousne" a buďte hodní na kolegy, kteří nemají takové sebevědomí. To, že má někdo méně zkušeností nebo znalostí neznamená, že je horší než vy. Navíc za rok může být situace klidně opačná. Pokud tým funguje, jeho členové jsou schopni se navzájem učit a mají ze spolupráce dobrý pocit.

Aby se programátoři nestyděli zeptat se kolegy o radu, musí v týmu panovat přesvědčení, že mýlit se je lidské a že víc hlav víc ví. Každý má občas špatný den a jediné co se s tím dá dělat, je umožnit, aby se na chyby přišlo co nejdříve. Dobrou pomůckou mohou být techniky z extrémního programování, jako párové programování, code review, kolektivní vlastnictví kódu a stand-up meetingy (také známé jako scrum). Mám ale obavu, že prvotní je dobrý výběr lidí; nehledět při náboru pouze na technické znalosti, ale i na to, zda je přijímaný člověk týmový hráč. Pokud máte tým složený ze samých "hyper-senzitivních code-machines", žádné metodologie vám asi nepomůžou.

Já sám osobně mám pocit, že už dokážu obstojně snášet kritiku kódu, který jsem napsal. Kritizovat kód kolegů mně ale stále nejde tak, jak bych si představoval. Je těžké vybrat správná slova, aby druhý pochopil, že ho nechci urazit ani snížit jeho zásluhy. Někdy mě zradí jazyk, někdy se moc rozohním, někdy toho mám prostě dost a někdy zafunguje ponorková nemoc, protože pracuju ve firmě, kde jsou trvalé týmy - roky sedíte v kanceláři se stejnými lidmi. Tímto se proto omlouvám každému, koho jsem kdy mohl urazit a chci aby jste věděli, že kašlu na to kdo je autorem, zajímá mě pouze kód a aby byl dobrý.

Ještě poznámka na závěr: Zajímavá je souvislost s jiným principem efektivního programování: Ukazuje se totiž, že programovat bez ega znamená napsat pouze tolik, kolik situace vyžaduje - ne méně a ne více. Nemá prostě cenu vymýšlet všechny varianty, které by po nás mohl uživatel teoreticky chtít, a potom napsat nějaké úžasně univerzální über-řešení; lepší je napsat program, který řeší pouze aktuální problém, a pokud bude potřeba, bude se průběžně doplňovat a zesložiťovat. Je to staré pravidlo YAGNI (You Ain't Gonna Need It), které jinými slovy říká, že i když jste bůhvíjak dobří programátoři, nesmíte se bát obyčejných jednoduchých řešení - není to ostuda.

Egoless Programming
Ten Commandments of Egoless Programming

Ornament a kód

| 1 comments |

Ornament je zločin, vytanula mi na mysl slova Adolfa Loose, když jsem brousil starou olouhovanou skříň. Má totiž několik ozdobných vlnek, které bylo potřeba pracně ručně obrušovat každou zvlášť. A pak mě napadlo, že to vlastně platí víc v programování než v architektuře.

Nejdřív mi dovolte stručné vysvětlení úvodního citátu (čtenáři s humanitním vzděláním laskavě prominou):

Moderní architekti prohlásili dům za stroj na bydlení (*1). Architektura podle nich není umění, ale věda o bydlení, která má upravit hmotné prostředí potřebám lidského živočicha. Nenávist k ornamentu je logickým důsledkem tohoto názoru - vždyť k čemu jsou lidem propracované ozdobičky, když vše co potřebují je čerstvý vzduch, dostatek slunce, teplo a bydlení v obytné zóně bez továren? "Less is more" (Mies van der Rohe) se stalo heslem několika generací architektů. Le Corbusier řekl: „Dekorace je smyslné a primitivní povahy, stejně jako barva, a hodí se toliko pro nižší třídy, sedláky a divochy.“



copyright Jeffery Howe


Adolf Loos i Le Corbusier sice zapomněli že lidé v domech nejen bydlí, ale také chodí kolem, přesto však udělali se svým názorem díru do světa. Podařilo se jim přesvědčit ostatní o své pravdě a nadlouho ovlivnili myšlení architektů a urbanistů na celém světě. Důsledky známe i u nás v podobě uniformních panelových sídlišť, které přímo vycházejí z jejich ideálů - i když s jejich provedením by asi Le Corbusier nesouhlasil. Konec dominance funkcionalistické architektury znamenal až nástup postmoderny v šedesátých letech a "less is more" nahradil Robert Venturi heslem "less is bore".



copyright tato grasso


A jak to souvisí s programováním? Každý, kdo někdy četl cizí kód, si hned všimne nezvyklých konstrukcí a způsobu formátování kódu. Někdy zaujme precizní tabulární formátování, někdy tvrdošíjná maďarská notace, jindy zas poznámky ve kterých vede programátor dialog sám se sebou. To vše odvádí pozornost čtenáře od funkce k formě. Nejsou to snad ornamenty?



Zdálo by se že tu ornamenty hájím, protože vnášejí krásu do všednosti, vítané potěšení znavenému duchu. Jenže mezi programováním a architekturou je jeden podstatný rozdíl. Architekt musí počítat s tím, že kolem jeho děl budou chodit i laici, kteří o zločinnosti ornamentu nemají nejmenšího tušení. Architekt by měl prostředí ušít na míru všem, nejen kolegům z branže a odborné kritice. Vhodně zvolený ornament pak může sloužit jako vodítko i (z architektova hlediska) nevzdělanému tupci, který by jinak jeho střízlivý obytný dům mohl považovat za vězení.



Kolem vašeho kódu ale laici chodit nebudou. Váš kód se dostane do ruky úzké skupině lidí s (někdy až příliš) specializovaným výcvikem, kteří budou mít za úkol se v něm zorientovat a provést potřebné změny. Pro ně je jakýkoliv ornament zdržením. Nejčitelnější kód je takový, který se striktně drží stanovených konvencí. Kód by měl vypadat tak, jako kdyby ho napsal jeden programátor během jednoho sezení.



Ornament v kódu je jakékoliv porušení stanovených konvencí. Napíšete-li kus kódu jinak, než je ve vašem týmu obvyklé, nutíte kolegy aby při čtení této části kódu přemýšleli ne o tom, co kód dělá, ale o jeho formátování - proč je zapsán tímto neobvyklým způsobem? Je za tím nějaká myšlenka, která mi uniká? Něco na co chtěl autor upozornit? Bohužel, většinou se jedná jen o neznalost konvencí, okamžitý nápad jak kód napsat "lépe" (v lepším případě), nebo o přesvědčení autora že jeho konvence jsou lepší a ostatní by je měli přijmout.



Jak mají vypadat konvence psaní kódu je sice sporná věc, ale jakmile se na nějakých shodnete, je nutné je dodržovat. Osobně preferuju držet se výchozích nastavení Visual Studia a ReSharperu. Proč pracně přenastavovat něco, co používají tisíce programátorů na celém světě? Tím odpadne mnoho diskusí ohledně formátování závorek a mezer kolem operátorů. Mnoho dalších věcí za vás nástroje nevyřeší (jmenné konvence, pořadí prvků atd.), ale na internetu je spoustu zdrojů a vzorových "code conventions" dokumentů i pro váš programovací jazyk.



Kód odpovídá strukturálním a technickým stránkám budovy. Je to nosný systém, vodotěsné zastřešení, rozvody energie a vody, výtahy. Pokud chcete postavit dobrý dům, je bezpodmínečně nutné udělat tyto základní věci dobře a umožnit údržbářům snadný přístup ke všem důležitým bodům. Na stavbě si nemůžete vymyslet svůj vlastní a zcela nový systém elektrických rozvodů a pojistek, nedělejte to ani v kódu. Na Grand Prix Obce architektů to sice nestačí, ale bez dobrého základu nepostavíte ani kůlnu. Dodržování konvencí zdaleka není všechno, ale usnadní život vašim kolegům (a také vám, až se budete za rok divit proč jste to tenkrát takhle napsali). Nechte si ornamenty do uživatelského rozhraní, ve stylistické úpravě kódu platí "bore is more".

*1 Le Corbusier ([1923] 1952): Towards a New Architecture. London
*2 http://cs.wikipedia.org/wiki/Funkcionalismus

UPDATED: 2008-07-26 Přidány citáty Mies van der Rohe a Roberta Venturiho.

Přednáška o CruiseControl.Net a MSBuild

| 1 comments |

Dneska jsem dělal interní přednášku pro kolegy ve firmě o průběžné integraci s pomocí CruiseControl.Net a MSBuild, a o našem build systému postaveném na těchto technologiích. PowerPointovou prezentaci si díky laskavému svolení mého zaměstnavatele můžete stáhnout zde.

Jediné co nám chybí k dokonalému build systému je Big Visible Cruise nebo The Orb. Ale až budu mít trochu času, chtěl bych nějakou takovou hračku pořídit;)

Jak udělat espresso

| 1 comments |

Protože mně Nikdo předal štafetu, tady je moje oblíbené video: Jak správně na espresso. Mimochodem, mají tam nádhernou mašinku. Jednou bych chtěl takovou doma:-)



Kafe které tam používají (Ethiopia Sidamo) se dá sehnat i u nás, např. já ho kupuju v Mama Coffee kde ho mají v super kvalitě a za rozumnou cenu.